Nadcházející hrozba - od Lorda Anathemy (část 3)

[LordAnathema]

Nadcházející hrozba: Útěk do Elfího impéria



Oblast Éthrén v čarodějnickém království Lhórwhonr,49 kilometrů severně od města Rafnaeh.Třetí den po událostech ve městě Rafnaeh:

Slunce se smálo nad malebným statkem, ohraničeným dokola dřeveným plotem. Před vcelku honosným domem stála upravovaná brána porostlá šeříkem a růžemi, která byla průchodem do krásně upravovaných zahrad obklopenými živými ploty a ovocnými stromy. Vedle domu stál přístavek pro různou zvěř, od prasat a slepic po krásné tažné koně. Mezi tím vším stál krásný letní altánek, rovněž porostlý růžemi a břečťanem. Byl tam stůl i se židlemi, na nichž seděli dvě ženy, oblečeny do čarodějnických plášťů. Popíjeli jakýsi nápoj z porcelánových šálků a smály se. Pod nimi seděl na zemi přibližně pětiletý chlapec, rovněž oblečen do čarodějnického pláště, a v ruce držel malou dřevěnou hůlku. Mával s ní, jakoby chtěl vyvolat nějaké kouzlo.

„Slyšela jsem, drahá, že král se rozhodl přijmout velvyslance od Temných Elfů. Zřejmě zešílel,“ řekla opovrženíhodným tónem a usrkla si ze šálku.

„Ale prosím tě. Elf jako elf ne? Nevím proč se Elfové a Temní Elfové tak nesnášejí kvůli osobním rozporům náboženství. Náboženství,“ řekla s nepochopením, „proč by někdo věřil v něco, co není vědecky ověřeno? Drahá, jestli náš Moudrý Vůdce takto rozhodl, určitě rozhodl dobře a má pro to důvod, aby pozval někoho, kdo by mohl být zítra naším nepřítelem, nemyslíš?“

„Zřejmě máš pravdu, jako vždy.“

Náhle zpod stolu vyšlehlo žlutobílé světlo a prolétlo živým plotem kamsi do dále. Po světle zůstala v keři kruhovitá díra. Ženy se lekli a okamžitě koukli pod stůl, odkud zřejmě vyšlehl záblesk. Seděl tam ten chlapec a v ruce pořád držel hůlku. Zřejmě byl v šoku z toho, co se právě stalo.

„O, on ti vzal hůlku. On udělal kouzlo a…velmi silné kouzlo jak tak koukám, drahá!“řekla žena, která promluvila první s nadšením. Druhá vzala chlapce do náruče a vzala si od něj hůlku.

„Zlatíčko, na čarodějnickou školu je ještě čas,“ řekla a zasmála se, „koukám, drahá, na kouzla bude mít skvělé nadání.“ a obě dvě se začali smát…

Xerexs se v tu chvíli probudil a rozhlédl se. Nejdříve z rozespalosti své okolí nevnímal. Viděl strop, ale zřejmě to strop nebyl, spíše jakási plachta. To ho probudilo a tak otevřel oči pořádně a rozhlédl se kolem sebe. Byl zřejmě v nějakém obytném velkém stanu,podle plachet okolo všude. Zem byla potažena zvířecí kožešinou,stejně tak i jeho lůžko.Ze stropu(budu používat tohoto výrazu)visela olejová lampa,která vydávala uspávací tmavě žlutooranžové světlo.

Náhle se na křesle vedle postele objevila Mairsley.Xerexs na ní vyvalil překvapením oči.

„Mair…“

„Pst,“umlčela ho, „odpočívej, Xerexsi.“řekla mu příjemným tónem.

Xerexs se povytáhl a dal pod sebe lokty, aby byl vyvýšenější.“Mairsley, co se to tu děje?“nerozuměl.

„Na všechno bude dost času,Xerexsi.“řekla a v očích se jí objevily slzy.

„Mairsley! Co se děje, mluv! Kde to jsem? Co se stalo s tím zrádcem Marthanonem?!“

Mairsley se na chvíli zahleděla do země, zřejmě, aby skryla pláč. Nakonec si zřejmě uvědomila,že skrývat slzy nemá cenu.Vzhlédla ke Xerexsovi a tvář měla plnou slz a smutku.

„Xerexsi,“sebrala sílu a nadechla se , „po tom,co jsi odešel zpět za Marthanonem,jsem se za tebou vydala a viděla jsem i,jak si s ním bojoval.Neměla jsem odvahu vstoupit mezi vás.Potom jsem viděla,jak si byl zbaven veškerých sil a padl si vedle jeho těla, „opět se na chvíli odmlčela,aby zabránila dalšímu přívalu slz , „chtěla jsem tě probudit,ale…ale přišel další útok,ještě děsivější než ten první,Xerexsi.Tentokrát kromě deště ohnivých střel ničily město kusy ohnivých kamenů.Sotva jsem dokázala zachránit tebe.Xerexsi…,“ opět se odmlčela v přívalu pláče a vzlyku, „Rafnaeh,náš milovaný domov…ono…není,“řekla a slovo se ztratilo v hlubokém pláči a zármutku.Mairsley se zhroutila Xerexsovi na hruď a Xerexs jí objal.Do očí mu vstoupili slzy,které začaly rychle stékat po tváři.Jeho domov,místo,kde žil celý život,město tak krásné a velkolepé,byl zničen.Byly zničeny jeho veškeré vzpomínky,byl zničen jeho život.

„Mair…Mairsley,to,co mi tu říkáš,je…je to hrozné.Co se mohlo stát?Kdo nás napadl?“

Mairsley zvedla hlavu z jeho hrudi,tvář měla smáčenou svými slzami.

„Nevíme.Z města přežila hrstka lidí včetně mě a tebe.Společně jsme utekli z města a po dvou hodinách se k nám přidala jiná výprava z Oirglóthórnu.Ano,Xerexsi,i toho město bylo dobyto.Společně utíkáme pryč z našeho milovaného království,protože,jak jsme se dozvěděli před dvěma dny,naše království bylo napadeno královstvím Thúr-Amhanúth, královstvím Chaosu.Utíkáme k Elfům, kteří nám nabídli pomoc a bezpečí.Ztratili jsme domov a naše království co nevidět padne.“řekla a opět jí začaly stékat po tváři slzy.

Xerexs již téměř nevnímal,bylo toho na něj až příliš.Kde byla armáda?Jak se mohlo dopustit,aby bylo kouzly napadeno čarodějnické království?

„Jak..proč nás napadli?“

„Nevíme,zřejmě se chtějí našeho království zmocnit a bojím se,že to bude již brzy.Podle toho,co jsem se dozvěděla od těch,co se k nám přidali v útěku,táhne armáda bojovníků Chaosu na hlavní město.“

„Co se stalo s Marthanonem?“

„Zůstal tam a zřejmě tam i zemřel,jelikož jsem sama viděla,jak se město doslova srovnalo se zemí.Byl to hrozný pohled,jak se zhroutila nejdříve Pevnost,která pod sebou pohřbila půlku staveb města a poté,jak se zřítily všechny hradby.Zkáza byla dokončená.Bylo to hrozné.“

„Škoda,že ten zrádce nepřežil.Postavil bych ho před Radu starších a pak by litoval toho,že žije!“řekl Xerexs vzteky.

„Vše se bude projednávat u Elfů,Xerexsi.Slyšela jsem cosi,že tam v přibližně stejnou dobu dorazí i tři cestovatelé,kteří byli světci přítomnosti Licha a Pekelného hřebce v Lidském městě.Něco se musí dít.Xerexsi,oni nás likvidují!“

Slova Mairsley byla krutá,ale bohužel pravdivá.“Mairsley,kdo vede tuto výpravu?“

„Zatím jsem ji vedla já,ale slíbila jsem ostatním,že jakmile toho budeš schopný ty,ujmeš se toho.“

„Já?Mairsley celou dobu si zřejmě vedeš velmi dobře.Nemůžu někoho vést,když si ani nepamatuji zničení toho všeho.“

,Xerexsi,není to z mé vůle,ale lidé si to tak přejí.Když se dozvěděli,že jsi dokázal jednoho z nejmocnějších čarodějů zlikvidovat jedním kouzlem,byli uchváceni.Zřejmě,zřejmě si v magii neobyčejný,protože jak tvé okolí ví,dokonalou magií si oplýval od útlého věku,“Xerexs si při těchto slovech vzpomněl na sen z jeho dětství, „a proto by jsi je měl vést ty.Aspoň budou mít odhodlání a budou mít za čím stát.“

„I když to nerad připouštím,zřejmě máš pravdu.Ale budeš mi neustále nablízku,bez tebe bych ani nepřežil.Mairsley,vděčím ti za život,děkuji ti,“řekl a vzal jí ruku do dlaní.

„Nemáš zač,Xerexsi.Řekla bych,že svůj dluh jednou oplatíš.“

Xerexs nevěděl,co ji na to má říci a tak pouze hleděl do jejích očí.Mairsley se usmála.“Měl by si jít spát,Xerexsi,musíš ještě nabrat síly.“

„Já spát už nepotřebuji,naopak,myslím si,že jsem spal až moc!Prospal jsem celé zničení mého domova a pomalou zkázu celého království.Ne,Mairsley,já už spát nebudu!“

„Tak se oblékni a vyjdi ven.Budu čekat před stanem,ano?“

Xerexs přikývl.Mairsley vstala a ze stanu odešla.Xerexs si mezitím oblékl oblečení,které měl složené a vyprané u postele.Poté vyšel ze stanu.Rozhlédl se.Viděl spoustu různých lidí a tváří,kteří ve světle olejových lamp léčili ty,kteří to potřebovali.V každém výrazu viděl pouze smutek,strach či zoufalství.Štěstí toto království opustilo.V tu chvíli si připustil,že na sebe vzal velké břemeno,když souhlasil,aby tyto lidi vedl do Elfího impéria.

„Od teďka,Xerexsi,je vedeš ty,“uslyšel vedle sebe hlas Mairsley.Ani se k ní neotočil,pouze sledoval ty tváře.

„Jak bych mohl,Mairsley.Ale…ano,povedu je,ale ty mi budeš muset být nápomocná.“připustil.

„Jistě,budu se snažit.Měla bych všem říci,že už jsi vzhůru.“

„Ne,ještě ne,nechejme to na ráno!“

„Xerexsi,když to budeš odkládat,strach z toho bude ještě větší,“řekla a zmizela.Objevila se na rozeklaném kameni uprostřed davu.Mnozí z nich na to reagovali a očekávali co se bude dít.

„Poslouchejte mne všichni!“řekla Mairsley důrazně a po chvíli ji obklopovalo hrobové ticho.“Ten,jehož jste si vyvolili,aby nás vedl,Xerexs,který přežil útok jednoho z nejmocnějších čarodějů a tohoto čaroděje dokázal omráčit,se probudil a je připraven vzít na sebe břemeno této výpravy,“řekla Mairsley a Xerexs pochopil,že je na čase se u ní objevit.Zmizel z místa kde stál a objevil se přímo vedle ní.Dav začal tleskat a jásat.Xerexs pokynul,aby se utišili.

„To,co jsem se dozvěděl před nepatrnou chvílí mne velmi zarmoutilo.Když skončil první útok na město,bojoval jsem s mocným Marthanonem a skolil ho,avšak nezabil jsem ho.Nýbrž vypětím sil jsem padl vedle jeho těla.Nepamatuji si již žádné hrůzy,které se děly po tom.Nebýt zde Mairsley,již bych nežil a byl jsem pohřben vedle toho zrádce.Nejsem mistrem magie,tak jako někteří z vás,dokonce ani neumím kouzla všechna natož ty,které znám,abych je dokonale ovládal.Ale vám všem zde slibuji,že se budu maximálně snažit,abychom se k Elfům dostali v pořádku.Snad jednou přijde den,kdy společně pohřbíme mrtvé v Rafnaehu.Až budeme v Maguleshu,tak teprve tam se ukáže,kdo za tím vším stojí a jak se mohlo stát,že Páni démonů povstali,když nepřišlo žádné zatmění!Do té doby budeme při sobě stát.“řekl a všiml si souhlasných,i když velice zarputilých a nešťastných pohledů.Xerexs nedokázal skrýt své slzy.“Já sám jsem přišel o celou rodinu i o mé příbuzné a známé.Rafnaeh pohřbilo vše,co mě k němu přitahovalo.Již není nic,co by mne k tou místu táhlo,ale tužba po pomstě je mnohonásobně silnější a ta mě vede kupředu.Nesmíme se ohlížet za sebe a za svojí minulostí.Musíme hledět kupředu.Musíme dál!“řekl a ostatní s ním opět souhlasili mohutným povykem.Poté Xerexs sestoupil.

„Byla to pěkná řeč,“řekla mu hned Mairsley, „a řekla bych,že je velmi povzbudila.Nyní si běž lehnout,stále ještě musíš odpočívat.Ráno vyrazíme a musíme být ostražití,jelikož nás čeká cesta přes Thurtinský hvozd.“

Xerexs při těchto slovech stuhnul.“Přes…přes ten hvozd?Proč zrovna přes jediné místo v celém království,které nedokázalo být ovládané čarodějnou mocí.Moc dobře víš,že tam je magie slabá,troufám si říci,že nám bude magie téměř k ničemu,když tam je cosi,co jí tlumí!“

„Xerexsi,“povzdychla Mairsley, „je to nejkratší cesta do Elfího impéria!Pokud by jsme ten rozlehlý hvozd měli obejít,ztratili by jsme mnoho dní.Takhle ho za dva,tři dny projdeme a už nám nebude nic bránit,abychom spadli pod mocnou ruku jejich…bohyně.“

„Bohyně?“ usmál se Xerexs, „ u všech čarodějů, bohyně? Nemohla jsi přijít s něčím lepším?Elfové,lidé a jiní jsou i přese všechno tak naivní,když věří,že je spasí to,co nikdo nikdy neviděl.Dobře,Mairsley.Souhlasím s tebou,i když si myslím,že cesta před námi je velmi nebezpečná.Ten hvozd chrání Sirenanští Enti(druh entů,kteří zabíjí vše,co nenáleží lesům a stromům) a ti,pokud nás objeví, o čemž vůbec nepochybuji,se s námi mazlit nebudou.Copak nepamatuješ na Válku Lesů,když elfové na druhé straně začali hvozd obydlovat?Všichni zemřeli!Pokud nás elfové očekávají,doufám.že na to pomysleli,jinak budeme mít co dočinění s Pastýři stromů.Přeji ti…krásně se vyspi,Mairsley.“řekl jí něžně a odešel zpět do svého stanu.

Ráno se Xerexs probudil sám od sebe a již na něj čekala snídaně.Posnídal,oblékl se a vyšel ven ze stanu.Všichni už byli na nohou a téměř připraveni k odjezdu.Xerexs se obrátil zpět do stanu a zkontroloval,zda-li tam není něco užitečného či jestli si tam někdo něco nezapomněl.Poté vyšel ze stanu a postavil se před něj.Namířil na něj hůlkou,ale pak ji opět zastrčil.Roztáhl ruce a zvedl je nad sebe.

„Oi M´orphi sektem gruc´isi nay!“řekl a z prostoru mezi jeho dlaněmi zazářilo bílé světlo a stan byla tatam.

„Xerexsi!“uslyšel za sebou hlas Mairsley a v tu chvíli si uvědomil,že takto na něj zavolala i před čtyřmi dny,kdy bylo Rafnaeh zničeno.

Přestal však její hlas vnímat,dokonce i hlasy okolí,jelikož začínal cítit,že se propadá do prázdna a do ticha.To bylo však přerušeno nehorázným hlukem a hřměním.Ne,nebylo to hřmění,byl to hluk děsivého požáru,který ho obklopoval.Rozhlédl se kolem sebe,ale stále viděl mnoho tváří a vyděšený výraz Mairsley,která k němu zřejmě promlouvala,ale on jí nedokázal vnímat.

„Ur-ghür…nadkazad…mier-Thöl!“ ozýval se všudy přítomný, nejděsivější hlas, jaký kdy Xerexs slyšel. Slova mu neříkala nic, i když si uvědomoval, že mu postupně dávají smysl. „Oheň…zkáza…smrt! Tebe… ´šechny… čeká…přijde…zahubí…dědici…poslaný…!“ náhle hlas utichl a Xerexs myslel, že mu hlava pukne bolestí. Začal děsivě křičet. Neuvědomil si, že ostatní na něj vyděšeně hledí. Náhle vše, jak rychle začalo, tak i rychle skončilo. Xerexs otevřel oči a uvědomil si pohledy všech.

„Xere...Xerexsi, jsi v pořádku?“ zeptala se ho starostlivě. Xerexs jí sice vnímal,ale nebyl schopen jí odpovědět. Skácel se na kolena a začal ztěžka dýchat.

„Xerexsi, co se stalo? Prosím, odpověz mi!“ naléhala.

„Mair…“řekl Xerexs,ale musel se pořádně nadechnout.“Mairsley,každou chvíli na nás zaútočí!Já…já..já slyšel jeho…slyšel jsem Mhoroda!“

Při těchto slovech ostatní strnuli. „Xerexsi, co jsi slyšel?“

„Slyšel jsem, jak říká,říkal,že přijde oheň a zkáza.Musíme jít,okamžitě!“řekl s hrůzou v očích.

„Dobře,“řekla Mairsley a otočila se k ostatním , „okamžitě odcházíme.Cesta před námi není snadná a doufejme,že se vše obejde bez potíží!“

Celá družina se tedy vydala směrem k zelenému nedalekému pásu.Po pár hodinách ke hvozdu došli:cesta dále pokračovala přímo do něj a mizela ve tmě.Pastviny byly rázem změněny na spletivu všelijakých stromů,které,díky svým hustým korunám,absolutně nepropouštěly světlo.Ve hvozdu žije mnoho podivného,které by bylo radši,kdyby rušeno nebylo.Ze hvozdu vyzařovala zima a strach.Ale nic jiného jim nezbývalo.

Družina se zastavila pod Xerexsovým povelem.“Ještě máme čas si vše promyslet,Mairsley,“řekl s obavy.

„Xerexsi,“oslovila jej, „nemáme žádný čas.Zlo nám je v patách.Démoni plení naše království.Je otázkou času,kdy se k nim připojí Nekromanti.Musíme přes ten hvozd,Xerexsi.Na druhé straně je Elfí impérium,naše spása!Nezastavujme a projděme jej.“

Xerexs se otočil zpět ke hvozdu.“Ten hvozd mi nahání strach,Mairsley.Je prastarý,tak velmi starý pamatuje mnoho..a určitě nezapomněl na rány,které mu způsobila válka.Doufejme,že děláme správně a doufejme,že nenarazíme na Pastýře stromů.Pojďme tedy.“řekl a na jeho povel vstoupili do hvozdu.