Nadcházející hrozba - od Lorda Anathemy (část 1)

[LordAnathema]

Nadcházející hrozba: Děs v krčmě


Byla hrůzná letní noc. Za normálních okolností by to byla noc velmi příjemná,klidná a teplá. Lidé by poklidně spali a nevnímali by krásné ticho,které je obklopuje.Ale tato noc byla hrůzná tím,že panovala neskutečná bouře,blesky lemovaly oblohu a déšť lynčoval staré střechy starých domů.Vždy byla pouze deštivá tma,avšak když přes celou oblohu přejel blesk,ozářil celou osadu a vytvořil tak dokonalou atmosféru,v níž se nedalo ani spát.Možná by se dalo i usnout,avšak to by se nesměly ozývat děsivá hřmění,následující po záblescích.

Proto byla také krčma na náměstíčku plná k prasknutí.Pivo teklo plným proudem,zábavy bylo dostatek a různých výkřiků a výbuchů smíchu nespočet.Krčmář byl v jednom kole,neustále odbíhával k výčepu a opět mezi návštěvníky,poté dozadu do kuchyně a opět k výčepu a mezi návštěvníky.Ti seděli,kde se jen dalo a na mužích také seděli ještě ženy.Všichni byli opilí a všem bylo jedno,co dělají,hlavně,když je zábava,pivo a co kouřit.

Do této krčmy chodívá mnoho podivných lidí,protože Melhsburger,osada,v níž se krčma u Našeptávače nachází,je poměrně důležitou křižovatkou cest do Melisburgu a Castlomenae a pokud se nějací zbloudilí hrdinové nebo cestující unaví,vždy zavítají do této hospůdky.Starý krčmář Šůvek je tuze hodný člověk a proto také nabízí za poměrně levnou cenu nocleh a teplé jídlo.Neopovrhnou jím ani například elfy,kteří jsou zvyklí na mnohem větší luxus.Prostě když jde o spaní,teplo a jídlo,neopovrhnul by ani král.

Již bylo k půlnoci a vypadalo to,že v krčmě bylo stále více a více lidí,protože krčmář si už musel zajistit pomoc a téměř nedokázal procházet mezi kupami lidí.

,,Šůvku,ještě jedno tady!“zakřičel na něj starý muž se šedivými vlasy a vousy,oblečen do domácího oblečení.Podle jeho vzhledu a chování to byl rodilý rolník,kterého zde každý zná.Do krčmy zašel zřejmě hned po tom,co zjistil,že se nebude doma spát.

,,No mám jenom dvě ruce!“odseknul krčmář a už opět zmizel v záplavě povinností.

Starý muž se otočil k jeho společnosti asi sedmi mužů a dvou žen,kteří obklopovali stůl v rohu u oken.,,Občas se divim,že to tu ten starej krčmář zvládá.Já bejt na jeho fleku a mít takovouhle hospodu,nehnul bych ani brvou.Zaplatil bych si dva služebníky a jenom si přepočítával zlaťáčky,“pronesl na celé kolo.Všichni se jeho pokusu o vtip začali smát,protože jejich silně podnapilá nálada jim ani nic jiného nedovolila.

,,Zajímalo by mě,Marlone,jestli TY bys to zvlád!Jediný co umíš je zorat pole a mluvit s těma tvejma kytičkama“řekl mu muž naproti a ukázal na něj prstem.Ostatní propadli smíchu.

,,Já?“zeptal se tak nechápavě Merlon.,,Já jistě!A mimochodem,sou to bylinky!““řekl rozhodným tónem.

,,Tak to bych chtěla vidět,ty starej blázínku!“řekla mu žena vedle něj a začala se smát.Ostatní se k ní přidali.

Merlon se však s nimi nesmál,protože se neustále ohlížel do zadního salónku,kde u jednoho stolu seděli dvě postavy,zahaleny do hlubokých kápí.Mlčky seděli vedle sebe směrem ke krčmě,na stolech měli piva a šlukovali z dlouhých dýmek.Krčmář k nim občas přišel,na něco se jich zeptal a poté se dokonce uklonil než odešel.Že by další páni?

Merlon byl velmi zvídaví člověk a v Melhsburgeru žije celý život,takže zná každého.Ani nevnímal svou společnost,neustále se na ně ohlížel a myslel,že oni už o jeho zvídavosti stejně vědí,protože oni jeho viděli,avšak on jim do obličejů nikoliv.Všiml si,že muži opravdu téměř nemluvili,občas k sobě řekli pár slov,vždy se dívajíce do krčmy.

Merlon přemýšlel,co jsou ti muži(i když si nebyl jist že jsou to muži) a o zde hledají.Každý poutník byl již v tuhle dobu mrtví spánkem a ležel si nahoře v cimrách.Nakonec to nevydržel,vzal si pivo a vstal.Ostatní jej ani nějak nevnímali,byli až příliš ponořeni do opileckého filozofování.Nuže vykročil k nim.Když už byl u vstupu do salónku,zastavila ho mohutná ruka krčmáře.

,,Kampak Merlone?Tady mám pro tebe to pivo!“řekl mu krčmář.

,,Ále,“dělal překvapeného a přitom se neopatrně zadíval na muže.Krčmář si toho všiml.

,,Nech je bejt Merlone, oni určitě nebudou mít náladu vybavovat se s takovym pobudou jako seš ty!“řekl mu hrubě.

,,No dovol!Jakej pobuda!Tss,uhni mi z cesty!“řekl mu a odstrčil krčmáře.Nasadil příjemný tón.

,,Dobrý večír,pánové,“řekl a uklonil se jim, ,,víte,zřejmě jsem nevychovaný a neomalený,ale moje zvídavost byla silnější jak já a chtěl jsem se vás zeptat..ehm..odkud pak přicházíte?“

Jeden z nich pozvedl hlavu a odhalil spodní část své tváře.Byla oholená a mladistvá.Poté hlavu opět sklonil.Vytáhl dýmku z úst a položil si ji na stůl.Merlon si je pořádně prohlédl:na sobě měli zřejmě nějaké slušnější oblečení,které bylo však zahaleno pod cestovním pláštěm a ne ledajakým,ale zřejmě elfským!U pasu měli v pochvách jistě dobře ukuté meče a každý měl vedle sebe toulec se šípy a luk.

,,Cestujeme…ehm…z daleka!“odpověděl muž lhostejným pomalým tempem.Jeho hlas byl hluboký a měl v sobě cosi,co nedokázal Merlon popsat.

Merlon se usmál.,,Víte,to je široký pojem,odtud je vše z daleka.Máme to dnes ale krásný večer,že?“změnil téma.

,,Krásný?Nevím,ale z krajů,odkud pocházíme,takovémuto počasí řikáme,že je pod psa a ani náhodou nám není příjemné.“odsekl opět muž.

,,O,promiňte,že jsem vás vyrušil!“řekl Merlon,otočil se a chystal se odejít.

,,Počkejte,“řekl mu muž.Druhý se na něj tázavě otočil.

,,Ano?“

,,Sedněte si,prosím,“řekl muž a ukázal na židli naproti němu.Merlon si sedl.

,,Přejete si něco?Neotravuje vás?“zeptal se krčmář mužů.Merlon se leknutím postavil ze židle.

,,Blázne jedna stará,víš jak si mě vyděsil?!Kdyby pánové něco chtěli,tak by si jistě řekli,nemám pravdu?“otočil se k mužům.Ti nereagovali.,,Kliď se odtud blázne!“

,,Omlouvám se,pokud jde o cizince,je hrozný.Neví,kdy s tim ždímáním zlaťáků přestat,“řekl Merlon a zasmál se,nýbrž jenom sám sobě,jelikož muži vůbec nereagovali.,,Odkud cestujete?“

,,Cestujeme do Maguleshu z Urnuku.“odpověděl opět muž.Merlonovi to začalo docházet:elfí zbroj,elfí hlavní zbraň,eflí oblečení,dokonce cestují do města v elfí říši.Zřejmě to byli elfové.

,,Ehm,smím se vás na něco zeptat?“

,,Jistě,“

,,Ehm…nejste vy..ehm..nejste elfové?“řekl a cítil,že se na tohle zřejmě ptát neměl.

Oba dva muži zareagovali stejně.Podívali se na sebe.Poté muž,který zatím nepromluvil,kývl na druhého.Ten si sundal kápi a odhalil dlouhé blonďaté vlasy,rovně uspořádané podél hlavy.Vystoupali z nich dvě ostré uši.Druhý muž udělal to stejné a jeho vzhled až na rysy v obličeji vypadal stejně.

,,Ano,jsme elfové,“odpověděl poprvé druhý muž.

Merlon si ani v přívalu úžasu nad těmito bytostmi neuvědomil,že na ně doslova civí s otevřenou pusou.Když si to uvědomil konečně,rychle ji zavřel a snažil se dělat,jakoby nic.

,,O,dovolte,abych se vám představil.Jsem Merlon Thořin,syn Merloniána Thořina,pána písečných dolů v Urg-Nadechu.“řekl a uklonil se.

,,Jsem Mithrinhas z rodu Eufhën,“řekl první muž,jež mluvil s Merlonem dříve, ,,a zde je můj přítel Aenhulf z Ramaneo.“řekl a oba dva se uklonili.

,,Chtěli jsme se vás zeptat,zdali se zde nedá někde ukrýt?“zeptal se Aenhulf.

,,A…ale jistě!Ale nechápu,proč byste se chtěli ukrývat!“

Mithrinhas se rozhlédl,zdali někdo cizí nepozoruje jejich rozhovor a rukou pokynul Merlonovi,aby se přiblížil.Sám se trochu nahnul přes stůl,společně s Aenhulfem.,,Protože jsme sledováni!“zašeptal.

,,Sle…“přerušil se Merlon,jelikož si uvědomil,že mluví nahlas., ,,sledování?A kým?“

,,Jistým jezdcem.Je to přízrak.Domníváme se,i když se to zdá být nejasné,že kůň je Pekelný hřebec a jezdec na něm…Lich!“.Při tomto posledním slovu sebou Merlon škubl.

,,Lich?Lich!Lich a Pekelný hřebec?Že by se síly Chaosu a Smrti spojily?To je mi velmi podivné!“

,,Nekřičte!“okřikl ho Aenhulf.,,Sami nevíme,jestli je to pravda.Není to ale nemožné,že by se tyto síly daly dohromady.“

,,Ale je to nemožné,vždyť Páni démonů jsou uvězněni!“

,,Již brzy,můj drahý příteli,nastane zatmění slunce a Páni démonů povstanou,“odpověděl velmi potichu Mithrinhas.

,,A…ale to se musí říci!Musíme na to upozornit krále!Musíme na to upozornit lidstvo!“

,,Ne!To nesmíme!Musí se to držet v tajnosti z důvodu paniky!Nebojte se,váš vládce lidí to zajisté ví!Tajně se seskupují armády Lidstva,Sylvanu a Akademie.V současné době je již jisté,že se zřejmě Nekropoli spojil s Chaosem a nedivil bych se,kdyby se k nim přidali i ti špinavci!“řekl Mithrinhas.

,,Špinavci?“nerozuměl Merlon.

,,Ano,Temní,jak si říkají,elfové z Kobek!Jsou to zrádci naší rasy a velmi ji pošpinili!“

,,A to byli kdysi stejní elfové jako jsme já a Mithrinhas!“řekl rozhořčeně Aenhulf.

,,Pánové,to co tu říkáte,je velmi důležitá věc!Co ode mne potřebujete?Jak dlouho vás ten..ten…ten Lich pozoruje?“

,,Již pátým týdnem.Zřejmě byl za námi vyslán.Napadl nás u Bretonského hvozdu a stěží jsme vyvázli.Párkrát jsme ho setřásli,ale vždy nás našel a pochybuji o tom,že nyní by naší stopu nenašel.“řekl Aenhulf.Mithrinhas znepokojeně přikývl.

,,Ale,to ho přivedete rovnou sem.Přivedete sem to ďábelské stvoření,které krade duše!“

,,To,že Lichové kradou duše je holý nesmysl.Na to má Nekropoli mnohem hrůznější bojovníky.Lich útočí děsivým mrakem a to nemluvím o jeho horší podobě,Arcilichovi!Potřebujeme se ukrýt,někam,kde nás nenajde vůbec nikdo!Je to možné?“zeptal se Mithrinhas.

,,Jistě,samozřejmě pánové.Skrýš je ještě blíže než si myslíte.Vstup se otevírá tímto svícnem,“ukázal na svícen zavěšený na zdi, ,,vede to do podzemní komnaty a pak myslím,že i snad dále,ale nikdy jsem tam nebyl a…“avšak už to nedořekl.

Do krčmy plnou rychlostí vlétl muž a svalil se na podlaze.Rychle vstal a ukazoval do dveří.Začal křičet,hrůzně se svíjet a ve tváři měl velmi vystrašený výraz.

,,Smrt!Smrt!Přišla si pro nás!Já..já ji viděl,je tam!Je venku a blíží se sem!“.To byla jeho poslední slova,než padl na zem mrtev.Návštěvníci na něj ztuhle hleděli,nebyli schopni pohybu.Veškerý řev a randál stál.Bylo hrobové ticho.

Náhle se zvenčí ozvalo děsivé,hrůzu nahánějící zaskřehotání,které připomínalo koně.

,,To je Pekelný hřebec!“vykřikl kdosi a v krčmě nastala panika.

,,Musíme okamžitě zmizet,Merlone!“řekl vyplašeně Aenhulf.

,,Jistě,jistě!“řekl Merlon a chystal se vstát,avšak Mithrinhas mu v tom zabránil.Merlon si rychle sedl a podíval se přes rameno.

,,Je tady,“řekl šeptem,velmi vystrašeně Mithrinhas.

Lidé,kteří propadali v panice,náhle jakoby ztratili dar řeči nebo jakéhokoliv zvuku.Za dveřmi krčmy se ozývalo děsivé sípání.Pak se dveře samy od sebe otevřely a odhalili děsivou postavu,která před nimi stála.I když to cosi mělo na sobě potrhaný hnědý mnišský hábit,zcela jasně bylo vidět ošacení pod ním- jedovatě zelené široké šaty posázeny různými znaky a symboly Nekropolisu.Do obličeje té postavy také nešlo přes velikou kápi vidět,ale zřejmě to bylo tak lepší.Postava vydávala strašlivé sípavé zvuky.Rozsévala okolo sebe tolik smutku,strachu a zimy,že nikdo neměl odvahu se ani hnout.Jediný krčmář byl schován pod výčepem,dlaň měl přiloženou k ústům,aby zabránil šíření vyděšeného zvuku,který se mu nekontrolovaně vydával z hrdla.

Postava nehybně stála ve dveřích.Na opasku měla v pochvě mohutný meč a na druhé straně na řetězu zavěšenou velmi tlustou knihu.To vše bylo viditelné z pod pláště,zbytek byl zahalen.Náhle postava vykročila,ale její kroky byly velmi plynulé a neslyšitelné,ozývalo se pouze řinčení řetězu,který držel knihu při jeho těle,pokud tato postava vůbec nějaké má.

Zastavil se až uprostřed krčmy.Mithrinhas s Aenhulfem se také nepokoušeli pohnout,věděli,že jakýkoliv pohyb tato stvůra zaregistruje.To,co stálo uprostřed krčmy,byl Lich,věrný bojovník Nekropolisu.Pomalu se začal otáčet,neustále sípal.Zřejmě něco říkal,protože občas šly slyšet velmi nepříjemné zvuky,které připomínaly jazyk Nekropolisu.

Lidé se ani nehnuli,třásli se hrůzou a z očích jim stékali slzy.Nepřáli si nic jiného,než aby to stvoření odtáhlo pryč,už nechtěli vnímat strašlivý smutek.

Lich se poté otočil směrem k elfům a Merlonovi.Jakmile je zřejmě spatřil,vydal ze sebe hrubý zvuk.Bylo nepříjemné hledět do kapuce,ve které bylo pouze černo,jenom občas se objevily dvě červené oči.

,,Éééé…élfy….“ozvalo se od Licha,velmi pomalu a bolestivým tónem,který nebyl téměř slyšet,ale i přesto ho musel slyšet každý,protože byl natolik odporný a temný,že na něj zřejmě nikdo nezapomene..

Mithrinhas se ani nepohnul,jenom nepatrně otevřel ústa,neustále se dívajíc na Licha.,,Merlone,až řeknu teď,vyskočíte po tom svícnu a otevřete vstup.Snad to stihneme dříve,než nás zasáhne svou smrtelnou zbraní!“řekl velice potichu,ale Merlon mu zřejmě rozuměl.

Lich jakýsi šepot nebo zvuk v místnosti zaregistroval a okamžitě zaměřil a okamžitě vyrazil směrem k nim.Natáhl svou mrtvolnou ruku a vypadalo to,že se po nich sápe.

,,Merlone..připravte se…teď,teď Merlone!“zakřičel na celou krčmy.Merlon vyskočil ze své židle a ihned se zavěsil o svícen,který se stlačil dolů a vedle Merlona se odsunula zeď.

Lich náhle děsivé zakřičel,hrůza v jeho křiku byla tak veliká,že mnoho lidí omdlelo a většina z nich začala křičet.Okamžitě se rozeběhl proti nim a strhl ze sebe mnišský hábit a odhalil se-jeho umrlčí hlava s pomstychtivým a smrtichtivým výrazem,neskutečné symboly Nekropolisu a mrtvolné tělo.

Mithrinhas a Aenhulf okamžitě vyskočili a vběhli do tmy ve zdi.Merlon na nic neváhal a okamžitě vběhl za nimi,nezapomněl však ještě na druhé straně opět zatáhnout za svícen a tím zavřít dveře.Stihli to akorát.Za zdí se ozývalo ještě zuřivější zakřiknutí.A pak…ticho…

Mithrinhas,Aenhulf a Merlon se ocitli v absolutní tmě a v absolutní bezmoci.

,,Co…co se stane s těmi lidmi?“

,,Stanou se slepými otroky a propadnou v kostlivce,kteří budou věrně sloužit v Nadcházející hrozbě,která nás čeká…“