Než si stručně identifikujeme funkce literatury, měli bychom si nejprve upřesnit, co si máme pod samotným slovem literatura vůbec představit.
Slovo literatura pochází z latiny ⇒ littera = písmeno. (v širším pojetí, písemnictví)
V širším smyslu je literatura názvem pro soubor textů, tj. veškerých písmem fixovaných jazykových projevů určitého národa, epochy nebo celého lidstva. V užším smyslu se pojem literatura používá pro veškerý literární materiál (knižní i časopisecký) věnovaný určitému předmětu nebo oboru, jisté otázce.
Literatura působí na všechny stránky člověka...
Ty, který nejvíc znáš archanděli hněvu, jsi zavržený Bůh a zbavený chvalozpěvů, ó jak ukřivdil ti kníže exilu? ač byl jsi poražen nepřišels o sílu.
Ty který víš pane hlubin králi, jsi lékař úzkostí a utišuješ žaly, ty který víš, že všech nejkrásnější anděli, který jsi byl osudem opovržen a zrazený.
Ty otče sirotků jež hněvu proklínaje, Bůh otec vypudil nás z pozemského ráje, ty lampo vyhnanců a objevitelů, jsi knězem šibenic a padlých mstitelů.
Ty abys zachránil nás z pozemského víru, učils nás alchimii míchat jed a síru, ty který pronikáš svým zrakem arzenál, víš, kde kovy pohřbené...
Miluj bližního svého,
říká hlas z nebe, hlas svrchovaného.
Ale proč tak činit?
Proč udržovat tuhle proklatou nit,
když druzí nám jen špatné
přináší,
tak jim pěkně život osladit!
Proč po proudu,
který nám jen život unáší,
plout a posléze se nechat usmrtit?
Ať zhyne proklatý Bůh,
už nechci cítit kostelů puch,
jen radovat se a užívat
a slasti světa požívat.
Démon z pekla vládnout bude,
nenávist uchvátí naše srdce,
a to, co z toho starého světa zbude,
síla pekelná na kolena srazí prudce.
Už ne nesmíš či...
Jedna z básní, kterou umím z povinné školní docházky dodnes po desetiletích nazpaměť...
Byla rada kol božího trůnu
svolána, by Satan měl svou vůli.
Slétli andělé se s nebes končin,
vzlétl také Satan šumně zdůli.
A Bůh kynul. Bylo ticho, ticho.
„Satane, nuž prones slovo svoje!“
Anděl děsu uklonil se pánu:
„Pozdravena koruna buď Tvoje!
Vznáším žalobu před tváří nebes,
žalobu na Tebe, Hospodina,
že’s dal zrádně lidstvu na spasení
královského Mariina syna.
Dal’s mně lidstvo darem za hřích jeho,
bych...
Slavná horrorová povídka Frederica Browna je především unikátní a velice zdařilý narratologický experiment.
Pokud není svázána v knize (samozřejmě jako poslední povídka sbírky), ztratí část svého kouzla, ale minimálně svou mistrnou stavbu a skvělý nápad si ponechá.
Věřte nebo ne, i když ji čtu poněkolikáté a sám jsem ji přeložil, stále nemám odvahu se na jejím konci ohlédnout.
Jen se posaďte a uvolněte se. Zkuste si to vychutnat - bude to totiž poslední povídka, kterou kdy přečtete. Nebo skoro poslední. Jakmile dočtete, na chvilku se zamyslíte, zkusíte si najít výmluvu, proč...