Nadcházející hrozba - od Lorda Anathemy (část 2)

[LordAnathema]

Nadcházející hrozba: Znamení Chaosu

Rafnaeh,jeden den před událostmi v Melhsburgeru:

Slunce se probudilo ze svého nočního spánku a vypustilo paprsky životodárné barvy do okolí,čímž rozzářila doposud spící krajinu pod ním.Vše oživlo a začalo hrát barvami tepla a světla.Avšak to vše bylo překryto ještě krásnější velkolepostí,protože jakmile paprsky dopadly na vysoké hradby,odhalily přenádherné město,hrdě se tyčící nad svým okolím.Jeho mohutné vysoké magické věže se tyčily do nedozírných výšek a z člověka dělaly mravenečka.Pod těmito vysokými okouzlujícími věžemi se rozkládali ještě velkolepější paláce a různé budovy.Poté se město nořilo do stínů ohromně mohutných hradeb,které město obklopovaly.Tak působilo ráno na město Rafnaeh,Věže Mágů,jak mu bylo říkáno v Obecné řeči(řeči lidstva).

Jakmile se probudilo město,probudil se veškerý život v něm.Hordy mladých studentů magie odcházelo do škol,naučit se novému;muži odcházeli do práce(většinou úřednické) a ženy prožívali každodenní rutiny,jako například vaření či nákup na tržištích.Město bylo tuze rozlehlé a obyvatelstva mělo nespočet.Jako každé jiné akademické město i tohle město bylo silně ovlivněno studiem a provozováním magie a používáním různých mechanických strojů a perpetum mobile.

Jednou takovou školou byla i škola magie mistra Marthanona,který doučoval pouze soukromě a pouze ty,o kterých si myslel,že to někam jednou dotáhnou.Měl dohromady dvacet studentů,ale toho vyučoval pouze osobně Xerexse,nadaného mladíka,který se přikláněl k ohnivé magii,jedné z nejsilnější a nejútočnější magie vůbec.

Xerexs by raději nyní dováděl úplně někde jinde,ale společnost a nátlaky jeho velmi studovaných rodičů mu nedovolovaly nic jiného,nežli se učit učit učit a učit,což se Xerexsovi zrovna moc dvakrát nelíbilo.Ale pokud se jednalo o ohnivou magii,nedělalo mu to sebemenší problém.

Nyní měl poslední hodinu dnešní výuky,což nebylo nic jiného než jeho oblíbená ledová a vodní magie.Celou hodinu se příšerně moc trápil se zápisy o různých kouzlech a ke konci hodiny přišlo to nejhorší.

Marthanona seděl u svého psacího stolu a neustále něco psal svým elegantním brkem.Byl velmi zaneprázdněn,jak šlo vidět na jeho pohledu,pohledu zestárlého muže,který v životě mnoho zkusil a mnoho zažil.Vyhrál mnoho bitev a viděl umírat mnoho mrtvých.Xerexs měl hlavu znuděně opřenou o dlaň a kousal hrot brka.Nepřál si nic jiného,než aby Marthanon oznámil konec hodiny a on konečně vyběhl ven ze školy.Bohužel,zatím byl ve škole a zatím se stále nudil.

Marthanona zničehonic hlasitě zabouchl knihu,do které cosi psal a nahlas promluvil:„Tak,podíváme se,co jsi se za dnešek naučil!“.Řekl to tak hlasitě,že Xerexs vyskočil na nohy,ještě než vyskočil,tak se dlaní bouchl do brady a ještě navíc si zabodl hrot brka do dásně.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se ho Marthanon

„Jistě,mistře,trochu sem se polekal,“ubezpečil ho.

„Nuže,“podotkl, „na začátku téhle hodiny jsem ti zadal,abys se naučil teoretickou část přeměny vody v led a jeho uzavření v časové smyčce.Nemám pravdu?“

Xerexs myslel,že omdlí.Vzpomněl si,že mu Marthanon něco takového na začátku hodiny vykládal,ale to by nesměl být hlavou úplně někde jinde.„Jistě,“zalhal.

„Nuže,vyzkoušíme si to!“řekl a vyčaroval vedle sebe korbel vody.Xerexsovi se stáhlo svalstvo na tváři.Nevěděl,co má dělat.

„Co na mě tak zíráš.Chop se toho džbánku!“povzbudil ho.Xerexs nedobrovolně uchopil žejdlík.„Výborně!A teď,Xerexsi,se velmi soustřeď a až si budeš myslet,že jsi připraven,vrhni na mě vodu a pokus se jí zmrznout a zastavit!Zvládneš to?“

Xerexs moc dobře věděl,že říci mistrovi ano by bylo až příliš riskantní a proto mu vše odkýval.Ale když mělo přijít do tuhého,znervóznil.Jeho mistr na něj očekávajíce hleděl.Udělat to musí.Nechtěl se na to dívat.Zavřel oči,soustředil se a pak vzal a plnou silou vymrštil vodu z korbele přímo na Marthanona.

Chvíli neudělal vůbec nic,přál si,aby mohl okamžitě zmizet,protože už na sobě cítil oči naštvaného kouzelníka,který je zlitý vodou.Nevydržel to,musel se podívat.

Otevřel oči a spatřil Marthanona,jak křečovitě stojí a má zavřené oči.Nad ním se vznášela seskupená voda,nebyla sice zmrzlá,ale mistrovi nějak neuškodila.Byl na sebe velmi hrdý.

Marthanon to již také nevydržel a otevřel oči.Vyjeveně hleděl na Xerexse,který zase vyjeveně hleděl nad jeho hlavu.To donutilo čaroděje,aby se ohlédl nad sebe a vcelku se i lekl.

Tlesk dlaněmi.„No výborně,výborně,Xerexsi!Sice jsi nedosáhl efektu,které jsme chtěli docílit,ale abych se přiznal,tohle je mnohem milejší,protože abych se doopravdy přiznal,myslel jsem,že dostanu silnou ránu zmrzlé vody do hlavy a zřejmě už nevstanu.Jsem velmi hrdý!“řekl a Xerexs měl ze sebe doopravdy radost.

„No mistře,já být vámi,moc bych pod tou vodou nestál,“řekl znepokojeně.

„Jak vidím,je to velmi dobře odvedená práce a myslím si,že není vůbec žádný důvod bát se.Jak dobře drží strukturu!“řekl opět čaroděj a neustále si seskupení levitující vody podrobně prohlížel.

„Smím už odejít?“zeptal se Xerexs opatrně.

„Odejít,“řekl Marthanon a poprvé odtrhl zraky od vody na Xerexse, „ty chceš zrovna teď odejít,když se ti to tak dobře podařilo?!Chtěl bych,abys to zopakoval…“ale Xerexs ho přestal vnímat,protože z vodou se něco začalo dít.Začala být velmi neklidná a začala ztrácet svojí strukturu.

„Mistře,prosím vás,měl byste…“

„Nechci nic slyšet,Xerexsi,“odbyl ho Marthanon, „tak krásně se ti to povedlo a…“náhle mu na obličej spadla kapka vody.Marthanon ztuhl a opatrně pozvedl hlavu k vodě.V tu chvíli se struktura rozpadla a padající voda udeřila Marthanona přímo do obličeje.Ten leknutím zakřičel a Xerexs propadl smíchu,ale snažil se zachovat vyplašený výraz,i když se mu to nedařilo.

Marthanon byl velmi klidný,nemluvil.Voda mu stékala po obličeji a oblečení na zem.Poté sklonil hlavu a se strnulým výrazem řekl:„Myslím,že hodina pro dnešek skončila.Můžeš odejít.“

Xerexs se snažil nesmát se,i když to bylo velmi těžké.Otočil se a co nejrychlejšími kroky odešel pryč ze školy.Co dělal Marthanon už nezjistil.

Vyběhl ze školy jak nejrychleji to šlo a tam propadl teprve pořádnému smíchu.Lidé,procházející okolo,nechápali,co mu přijde tak směšně a popravdě jeho ani nějak jejich názor nezajímal.Když se uklidnil,rozhodl se jít na náměstí Oghmy,chrámu zasvěcení,které bylo jednu ulici od školy.

Procházel nádhernou ulicí,která žila velkolepostí mágů.Ulice byli krásně upravené a vedlo z ní mnoho schodišť do vyšších míst tohoto skvostného místa.Xerexs procházel okolo mnoho obchodů s různým magickým i nemagickým vybavením a celou ulici lemovaly aleje stromů podél silnice.Xerexsovi tento pohled rozzářeného města dělal vždy velmi dobrou náladu a vždy mu pochod po této ulici velmi rychle utekl.

Octil se na náměstí Ohmy,největším náměstí z celého města,které bylo středem a centrem.Nespočet obchodů a krásných stavení jej obklopovaly a v prostředku bylo veliké tržiště,na kterém můžete sehnat téměř cokoliv.

„Xerexsi!“uslyšel kdesi mezi lidmi.Rozhlížel se po lidech a uviděl černovlasou pohlednou dívku oděnou do domácího oblečení.Mávala na něj s rozzářeným úsměvem.Xerexs se usmál a přišel k ní.

„Ahoj,“pozdravili se.

„Tak jak bylo u Marthanona?“zeptala se dívka.

„Ale znáš to,každodenní magická rutina,i když bych řekl,že po dnešní poslední hodině mě Marthanon nebude chtít vidět velmi dlouho,“řekl a vybavil si scénu,jak voda padá na Marthanovo vyděšený obličej.

„Co se stalo?“smála se.

„No,trochu se mi nevyvedlo jednou kouzlo a obdařil sem Marthanona sprškou vody,“zasmál se.Dívka se uculila.

„Co dne děláš?“zeptala se ho.

„No,Mairsley,abych řekl,tak vůbec nevím!“

„Aha.No myslela jsem,že by jsme mohli spolu jít do Naranského parku a trochu si zakouzlili,“navrhla Mairsley.

„No.to nezní jako špatný nápad.Tak kdy?A co tu vůbec děláš?“řekl Xerexs a byl poněkud na měkko.

„No,musela jsem jít nakoupit nějaké ovoce,znáš to.Tak přijď pro mě v sedm hodin.Platí?“

„Jistě.budu tam přesně!“řekl Xerexs zbrkle.

Mairsley se zasmála.„Tak to jsem ráda a chtěla jsem se tě ještě zeptat,jestli jsi…“.Xerexs ji přestal poslouchat,protože se náhle začalo rychle stmívat a mraky,které se chovaly velmi podivně,se začali zatahovat a clonit slunce.

„Co se to děje?“zeptala se Mairsley nechápavě.Xerexs také nevěděl.Ostatně zřejmě to nikdo nevěděl,protože všichni lidé se zadívali na oblohu a mlčky pozorovali,co se děje.

O oblohy náhle jakoby se objevovaly tisíce malých červených světélek,které za sebou táhli rudožlutý ohon.Lidé začali být nervózní.Ty světélka byly stále větší a větší.

Xerexs si uvědomil,že jedno se řítí přímo na něj a na Mairsley,a tak ji chytil za ramena a společně s ní odskočil do hromady sudů pár metrů vedle.Ostatní již začali chápat o co se jedná a zkušení čarodějové a čarodějky začali vyčarovávat proti ohňové bariéry:na město se řítil tisícový roj ohnivých střel.

Jedna z nich dopadla na místo,kde ještě před chvílí stáli Xerexs s Mairsley a to místo začalo ihned hořet.Další,stovky a tisíce,začali dopadávat na všechna místa města.Vysoké velkolepé věže se začali hroutit a pohřbívali mnoho lidí.Výbuchy,níčení,křik a pláč,naprostý chaos a panika ovládla město.Lidé utíkali na všechny strany,zatímco střely likvidovaly město.Jedna zasáhla i dům,u kterého byl Xerexs s Mairsley a začal se hroutit.

„Poď!“zakřičel na ní a vláčel ji za sebou.Vyhýbali se nejen lidí,ale také dopadajících střel.Byl to strašlivý pohled,dívat se nato,jak vše krásné a mohutné se hroutí.Začala být doslova tma pod nánosem prachu a výbuchů,oheň zaplavil město a olizoval ho svými plameny.A vše,jak rychle začalo,také rychle skončilo.Po známkách útoků ani stopy.Město bylo zničené,téměř zlikvidované.Lidé křičeli,pomáhali druhým nebo utíkali do bezpečí ze strachu,že by se ta hrůza opět vrátila.Xerexs s Mairsley se zastavili zhruba ve prostředku náměstí a pozorovali hrůzu kolem sebe.Mnohé budovy ještě pukaly a hroutily se jako domeček z karet.I ten nejvelkolepější palác byl zbořen.Téměř všechny budovy hořely.

„Co..co se to stalo!“křičela vyplašeně Mairsley.

„Já nevím,nevím nic Mairsley!Něco nebo někdo zaútočil na naše město!Nevím,co mám dělat!“řekl a rozhlížel se kolem sebe.Náhle si všiml Marthanona,jak mizí do ulice,která vedla k jeho škole.„Zůstaň tady,rozumíš!Nikam se nehni,zůstaň tady!“rozkázal jí.

„Kam chceš jít?!“

„Půjdu za Marthanonem!Čekej tady,budu hned zpět!“řekl a odešel od ní.

Běžel jak nejrychleji mohl,míjel vystrašené tváře a hrůzu v očích,míjel také místo,kde stál s Mairsley.Doběhl až k Marthanovově škole,která jak se zdála,byla nedotknutelná hrůzou,která se odehrála před malou chvílí.Uklidnil se na chvíli a poté vstoupil do školy.

Opět stál ve velkém dlaždicovém sále,kde na jeho konci byla učebna.Tentokrát zatočil doleva do jeho pracovny.Už chtěl otevřít dveře,ale náhle uslyšel podivné zvuky.Proto opatrně otevřel dveře pracovny a nakoukl dovnitř.

Uviděl,jak se Marthanon v sedě nadklání nad jakousi otevřenou knihou,z které vyzařovaly modré pruhy,které pohlcovaly Marthanovův obličej.Xerexs se snažil ani nevydat hlásku.Marthanovův obličej byl velmi klidný a vyrovnaný,avšak Xerexs v něm Marthanona samotného nepoznával.

„Mhorode,“řekl náhle Marthanon, „Temný pane z Mhorokarabadu,Země umírajících,vyslyš tužby tvého oddaného!“řekl.

Xerexs myslel,že to byl velmi krutý žert.Vždyť Mhorod je Temný pán,který zemřel před více jak dvěmi tisíci lety při velkém boji.Jak s ním mohl Marthanon komunikovat a vlastně proč s ním vůbec komunikoval?Vždyť to byl jeden z největších Krutovládců,které rozséval děs a hrůzu po celém světě!Jak může jenom?

Všude po místnosti se začalo ozývat mrtvolné dýchání,velmi bolestné a kruté a Xerexs si začal myslet,že veškeré štěstí z něho vyprchává.

„El-khazüd naragtaraz ser aut burz iksi nargandael!“ozval se děsivý hlas,hlas tak strašlivý a plný zlosti a krutosti,že Xerexs se držel,aby nezačal plakat.

„Ano,můj pane,Rafnaeh bylo zničeno!“prohlásil s radostí Marthanon a Xerexs nemohl uvěřit svým očím.

„Tolorgen da men?!Etrur gar breguz?!“

„Nebylo zničeno úplně,ale můžu vás uklidnit,je natolik zničeno,že až přijde čas války,nebude schopno se bránit!“

„Keri…dargomblen keri!Urgzúm nabathón!“

„Ano,zajisté!“řekl Marthanon a světlo z knihy se vytratilo.Marthanon knihu zavřel a odešel kamsi.

Xerexs to nemohl vydržet a proplížil se do pracovny.Opatrně se zahleděl na knihu,která nenesla žádné jméno.Zhluboka se nadechl a otevřel obálku.

Nejdříve vypadala kniha jako každá jiná,ale po chvíli obraz papíru zmizel a objevil se zjev,podobný peklu.Xerexs náhle ucítil příliv horka a nehorázného strachu a mučení.Cítil,že zemře,že již nebude žít,dokonce cítil,že umřít chce.Cosi mu drtilo srdce a vysávalo z něj poslední náznaky lásky,naděje a štěstí.

„Kdo jsi?“uslyšel opět tím hlasem jako předtím.Xerexs mlčel,snažil se mít ústa zavřené a plakal.Plakal nad zoufalostí a bezmocí,do které se podíval.

„Mluv,člověku!Kdo jsi?!“

„Nech…nech mne být!“vydávil ze sebe Xerexs.

Hlas se děsivě usmál.„Hloupý člověk…zemřeš!!!“

„Nééééééééé!“zakřičel Xerexs a náhle odtrhl obličej od knihy,která se opět stala knihou.Nechápal,co se stalo.Že by mluvil se samotným Temným pánem.Nevěřícně se díval na knihu.Přece by nemohl Marthanon takto pošpinit nejen své jméno,ale ještě uvrhnout celé město do záhuby.

„Xerexsi,“uslyšel za sebou hlas Marthanona.Xerexs si uvědomil,že Marthanon ho mohl celou dobu vidět,co dělá a že odhalil jeho zločiny.

Otočil se.„Ano?Jak si jen mohl,Marthanone!“řekl ze zlostí v hlase.

„Mohl?Chtěl jsem,zajisté,“odpověděl mu,avšak úplně jiným tónem jako obvykle, „co jsi viděl?“

„Viděl jsem dost,abych věděl,že ty si zasloužíš jenom smrt,pohanobení a potom tě bez lítosti popravit!“

„Tvá slova jsou velmi krutá.Copak nechápeš,jaká síla a moc se skrývá v Temném pánovi?On dokáže vše!“

„Temný pán Mhorod se s nikým nikdy dělit nebude!Marthanone,jak jsi mohl být tak zaslepen?Díky tvé pošetilosti a zaslepenosti bylo zničeno naše milované město.Tisíce lidí zemřelo a bylo zničeno vše krásné,co jsi dříve miloval!“řekl Xerexs a spustily se mu slzy.

„Miloval.Právě,že miloval.Ale okolnosti se změnily.Bude nastolen pořádek v podobě vlády Temného pána!Už mu nic nezabrání v tom,aby povstal!“

„Ale zabrání!Národy Lidí,Nás a Sylvanu se spojí a budou bojovat proti němu.A navíc potřebuje Artefakt morhaeiský!“

„Jak jsi se dozvěděl o tom artefaktu?!“

„Studoval jsem Mhorodův věk velmi dlouho!“

„Proto také musíš nyní zemřít!“řekl Marthanon a připravoval si dlaň,ve které se formulovalo cosi modrobílého zářivého.

Xerexs jistě poznal,co je to za kouzlo.Marthanon se ho snaží zabít ledových dechem.Roztáhl ruce a vytvořil kolem sebe ochranou bariéru.

„Ha,ty si myslíš,že tě zachrání ochrana?Tebe?Jsi slabí!“řekl se zuřivostí a vrhl proti němu střelu,která se však rozplynula nárazem na bariéru.

Marthanon nepochopil,jak to,že se dokázal ubránit.Xerexs mezitím vytvořil svojí tak oblíbenou ohnivou kouli a vrhl jí proti Marthanonovi,která ho zasáhla do ramene.Bolestně zakřičel.

„Máš neobvyklou sílu.Vždy jsem pozoroval,že jsi velmi silný.Nyní zemřeš…!“.Začal vytvářet jakési kouzlo,Xerexs nevěděl,o jaké se jedná.Zareagoval a poslal na Marthanona spršku omračujícího kouzla,které ho zasáhlo rovnou do obličeje.Marthanon padl k zemi a nehýbal se.

„Proč!Proč!“zakřičel Xerexs v zoufalství a padl na kolena.„Jak jsi jen mohl být tak pošetilí a věřit,že tě bude Mhorod brát jako sobě rovného,Marthanone!“křičel na bezvládné tělo.Zřejmě toho na něj bylo mnoho.Propadl takovému zoufalství.Málem přišel o život,jeho krásné,milované a velkolepé město bylo zničeno.Viděl mnoho mrtvých a nyní se dozvěděl,že jeho nejmilovanější mistr je jeden z největších zrádců posledních věků a navíc se ho snažil zabít.Zhroutil se na studenou podlahu a propadl pláči.Myslel si,že už nemá cenu žít…