- Gilles Well
- Počet příspěvků : 1
Bodové hodnocení : 1786
Datum registrace : 04. 01. 20
Jak číst sny?
04.01.20 23:47
Dobrý den, píšu vám, protože bych chtěl rozebrat sen, který jsem měl před několika měsíci a který mě stále znepokojuje.
Jsme ve zříceninách hradu.
Jsem asistentem kouzelníka, který chce, aby jsem zmizel před jeho publikem. Lezu pod stůl. Kouzelník říká svoje magické zaklínadlo. Padám do nekonečné díry... ...a ocitím se na ulici. Všímám ale že lidi kolem mě se nehýbou, jsem v Google Street View, v Paříži. Ale je to středověk. Občas slyším kouzelníka mluvit s jeho publikem, jako by ten trik nebyl dokončen. Hlas se pohybuje a ja se pohybují s ním, jako bych byl jím zmagnetizovaný. Začínám zvyšovat rychlost a překračují Evropu směrem do Prahy. Lidi kolem mně se pořad nehýbou ale slyším jejich šeptající uvažování, jako kdybych bych byl v uzavřeném prostoru, jakýmsi labyrintovým sklepu. Procházím mimo napůl otevřených dveří. Uprostřed místnosti za dveřmi stojí stůl, který je osvícený bílým světlem laptopu,což je na stole. Nikdo tam není a obrazovka se nepohybuje, ale slyším kliknutí na klávesnici. Nakonec jsem se dostal do slepé uličky. Slyším jak nade mnou skáče koule a vidím jak rozbíjí strop, díky čemuž se objevuje žebřík. Ten mě dovede do nejvyššího patra. Je tam temno, ale vidím pustinu osvětlenou reflektory a rozpoznávám budovu vedle Masarykova nádraží. Několik mužů bez tváří kopají díry. Zajímalo by mě, jestli hledají předměty, nebo naopak, jestli něco pohřbívají. Žádám je o pomoc, ale oni mi neodpovídají.
Cítím se jako bych byl přitahován ke dnu, padám dolů.
Pak se probudím.
Jsme ve zříceninách hradu.
Jsem asistentem kouzelníka, který chce, aby jsem zmizel před jeho publikem. Lezu pod stůl. Kouzelník říká svoje magické zaklínadlo. Padám do nekonečné díry... ...a ocitím se na ulici. Všímám ale že lidi kolem mě se nehýbou, jsem v Google Street View, v Paříži. Ale je to středověk. Občas slyším kouzelníka mluvit s jeho publikem, jako by ten trik nebyl dokončen. Hlas se pohybuje a ja se pohybují s ním, jako bych byl jím zmagnetizovaný. Začínám zvyšovat rychlost a překračují Evropu směrem do Prahy. Lidi kolem mně se pořad nehýbou ale slyším jejich šeptající uvažování, jako kdybych bych byl v uzavřeném prostoru, jakýmsi labyrintovým sklepu. Procházím mimo napůl otevřených dveří. Uprostřed místnosti za dveřmi stojí stůl, který je osvícený bílým světlem laptopu,což je na stole. Nikdo tam není a obrazovka se nepohybuje, ale slyším kliknutí na klávesnici. Nakonec jsem se dostal do slepé uličky. Slyším jak nade mnou skáče koule a vidím jak rozbíjí strop, díky čemuž se objevuje žebřík. Ten mě dovede do nejvyššího patra. Je tam temno, ale vidím pustinu osvětlenou reflektory a rozpoznávám budovu vedle Masarykova nádraží. Několik mužů bez tváří kopají díry. Zajímalo by mě, jestli hledají předměty, nebo naopak, jestli něco pohřbívají. Žádám je o pomoc, ale oni mi neodpovídají.
Cítím se jako bych byl přitahován ke dnu, padám dolů.
Pak se probudím.
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru